Ejmürové

Template:Cedule Template:Sloh [[Soubor:Eymur.svg|thumb|Tamga Ejmürů]] Ejmürové nebo Ajrumové (Template:Vjazyce Eymür, Eymür boyu, Template:Vjazyce Eyrum, Ājrīmlǖ, Ayrım, Eymur, Ayrum, Arum, Imer, Imir^[1], Template:Vjazyce Āyromlū, Āyrom, Template:Vjazyce Imir, Eymir, Template:Vjazyce Айрумы) jsou jeden z historicky primárních 24 kmenů Oguzských Turků. V 11. století táhl kmen s názvem Avmur pod vedením Seldžuků přes Persii až do Anatolie k dobývání Blízkého Východu^[2] Část kmene zůstala v Oguzském knížectví, na území současného Turkmenistánu a Uzbekistánu. Hlavní území kmene tradičně spočívá v oblasti mezi Gruzií, Arménií a Ázerbájdžánem. Zde byli známí pod jménem Ajrum (a jeho variantami). Jejich zbytky v současnosti ještě nalezneme v Turecku, Ázerbájdžánu, Íránu, v Arménii a v menší míře v Gruzii a Turkmenistánu. V těchto zemích je Ejmür (a varianty) běžné příjmení^[3]. Ejmürové představují subetnickou turkomanskou skupinou Ázerbajdžánců. Mluví západním dialektem jazyka ázerbájdžánského. Vyznávají sunnitský islám a v menší míře súfismus. V Íránu mluví perštinou a jsou pod dominancí ší'itského islámu^[4]. V Turkmenistánu nese význam „eyni ajrum → stejné ajrum“ nebo „ajdın nazara → turecký vzhled“.

Původ a dějiny

Ejmür byl název jednoho z 24 oghuzských kmenů. Migrace Ejmürů ve Střední Asie počala v 11. století. Společně se Seldžuky porazili Gháznovce a poté, co ustavili Seldžuckou říši, táhli jako dobyvatelé na Blízký Východ až do Byzancie^[2]. Po celou dobu seldžukovského dobývání Blízkého východu byli Ejmürové jeho účastníky. V průběhu tohoto dobývání hráli Saluři → Salgur, Ejmürové → Ajrum → Imir → Ajrom a Karkynové → Karkın → Kargın hlavní roli v osídlování Malé Asie.

V období Rúmského sultanátu, se zde rozdělili do dvou větví:

podskupina z Halabu (Halabští Turkmeni) migrovala do Sivasu a
podskupina z Maraşu (Maraští Turkmeni) se po úpadku Rúmského sultanátu stala součástí ší'itské islámské militantní skupiny Dulkadyrů (1339-1521) (Kizilbašové).

Dle názoru některých historiků v období Osmanů, koncem 15. a začátkem 16. století, se však někteří Ejmürové usadili v oblasti Malého Kavkazu. Po Tímúr-chánově bitvě u Ankary (1402) s ním přesídlilo i na 50 tisíc rodin Ejmürů do města Gandža a také do Karabachu a usadili se i v dolní Arménii. Poté jejich zbytky přišly do povědomí pod jménem Ayrum (a varianty)^[1]^[5]^[6].
V 17 století, v době Safíovské dynastie (1501-1736) část Ejmürů překočovala z Malého Kavkazu do vnitrozemní Persie, kde se ve městech jako Qom, Teherán, Kazvín a Zandžán smísila se Šáhseveny^[1]^[7]. Někteří z nich se usídlili také v západním Fársu^[1], v městech Atrek a Gorgán severně od Astarabádu, a v Chorasánském regionu.

Původ jména

V epose „Köč“ napsaném Mövlüdem Sülejmanem je Imir jméno jednoho nepřítele. Epos ho v podstatě připisuje kmenu Ejmur^[8]. V dalším epose Chivského chána Abu al-Ghazi Bahadura ^{[pozn. 1]}^[9] ze 17. století, pojmenovaného „Šedžere-ji Terekime“ napsaného arabskou abecedou se tento etnonym čte třemi způsoby: Ijmur, Imir, Ajmur a někdy Ajmır. Podle vysoce hodnotného díla „Tarih-je Mübarak-šah“, se původní etymologický název Imir vzdálil od společného názvu ostatních oguzských kmenů^[10]. Dle ázerbájdžánské metateze je jisté, že toto slovo Ejmur vyznívá způsobem Ajrum, Ejrum. Kvalifikovanou odlišnosti jsou změny přízvuku v tureckých jazycích, způsobené změnou výslovností slov „Ejmur“ → Ej + ‚mür,mur‘ na „Ajrum“ → Aj + ‚rum,rım‘. Na území Arménie, mezi místními jmény, existuje řada etnických názvů. Etnické jméno Ejmur zde existuje v zkomolené podobě Ajrum, Ajrım, Imer, Imir.^[11] Dále, ázerbájdžánské a arménské „Ajrum“ → Aj + ‚rum,rım‘ v perštině vyznívá jako „Ajrom“ → Aj + ‚rom,rım‘. Zmatek má původ v nedostatku tureckého přízvuku ı v perštině a jeho následném zastoupení přízvukem u. Pokud se v Anatolii vyvíjel ve formu Ejmür, v Turkmenistánu zůstal ve tvaru Imir, a v Uzbekistánu Ajnur.

Vznik jména tohoto kmene se podle legend o jejich původu vztahuje na Oguz-kaganova vnuka jménem „Eymur“^[10].

Podle předcházející ústní legendy a Oguz-kaganova eposu napsaného na počátku 14. století, známého také pod názvem Oguz-name, pocházejí z 24 turkomanských kmenů Oguzů.

V epose od Mahmúda Kašgarského (Mahmud al-Kāshgharī) Divân-ı Lügati't-Türk napsaného v 11. století se uvádí:

Template:Citát Ejmürové jsou uvedeni na 11. místě v pořadí.^{[pozn. 2]}

V staroturečtině jejich domorodý název znamená: v nejlepší kondici^[2]. Jako každý kmen či klan patřící do skupiny Oguzů měli a mají svůj znak – tamgu. Jejích zvířecím totemem byla Poštolka rudonohá.

Oguzské kmeny podle Oguz-kaganova eposu

Template:Oghuzští Turci

Toponyma

V Turecku nalézáme 72 míst a vesnic nazvaných Eğmir, Eymir, Eymür, Igmir a İymir, kromě toto se tyto názvy míst ještě vyskytují v Gruzii, kde geografické jméno tohoto toponymu je hodně zastoupené jako Imera, Imira, Imirasani (Imir Hasanli). Další místo Imirli, jež stalo názvem města, se nachází v Arménské provincii Armavir. Kromě toho, v spojitosti s jménem kmenu Ajrum, se ještě v Ázerbájdžánském Agdašském rajóne přijalo jméno vzniklého geografického názvu podle Ázerbajdžánského města Ejmur. V dějinách Zakavkazských toponym se žijícími body staly ještě města jménem Şinix Ayrum, Polad Ayrum a Ayrum.

V současnosti ještě zbytky kmene nalezneme:

v Íránu v západní části provincie Fárs^[1] a v provincii Chorasán. Dále ve městech Atrek a Gorgán.^[8]
na arménském území se Ejmürové usadili v Tavušské provincii ve městech Nojemberjan a Ayrum, v Loriské provincii ve městech Tumanjan, Pokr Ayrum a Mets Ayrum.^[12]
v Ázerbájdžánu se usadili v Tovuzském rajóně ve městech Mollaayrım, v Kelbažarském rajóne ve městech Yuxarı Ayrım a v Kazašském rajóne ve městech Quşçu Ayrum, Bağanis Ayrum, Ağsaq Ayrum, Dadanis Ayrum, Polad Ayrum a rozdělili se na jiné větve.^[12]
V Turkmenistánu jsou potomci klanu Eymür nazýváni Ýemreli, Imreli, Imr, Emheli, Avmur.

Významné osobnosti z kmene Ejmür

Hadží Mirza Akasi byl ministerským předsedou Mohammada Šáha Kádžára.
Núš Afarín Zehra Ajromlú, královna matka z Íránu byla Abbás Alí Chánová druhá manželka a matka Rezá Šáha Pahlavího.
Tadž ol-Molúk (* 1896 - † 1982), rozená Nimtadž Chanum, královna choť Íránu, byla dcerou generála Tejmúra Chána, důstojníka ejmürského původu, pocházejícího z oblasti Malého Kavkazu. Byla druhá manželka Rezá Šáha Pahlavího a matka Muhammada Rezy Pahlavího.
Muhammad-Husajn Ajrom byl velitelem íránské policie a pak generálem Perské Kozácké brigády Pahlavíské dynastie v Íránu, a byl synovec generála Tejmúra Chána Ajromlúho a bratranec královny Tádžo-l-Molúk Ajromlú^[13]^[14]
Tejmúr Chán Ajromlú, generál v perské armádě a otec Tadž ol-Molúk. Přes Núš Afarín Zehru, která byla také Ajromlú, byl také pokrevný příbuzný Rezá Šáha Pahlavího.
Mahmúd Chán Ajrom, generál Perské Kozácké brigády^[13]
Jusuf Zija Ajrımlı, senátor Turecké republiky (Kars, 07.06.1964-14.10.1979) v TBMM
Šamil Ajrım, člen tureckého parlamentu TBMM

Poznámky

^ Abu al-Ghazi je známý jako autor dvou historických děl: „Genealogie Turkménů → (Šedžere-ji Terekime)“ dokončena v roce 1661 a „Genealogie Turků“ → (Šedžere-ji Türk) dokončena v roce 1665. Jedná se o důležité zdroje moderních poznatků středoasijské historie
^ Oguzové se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: Bozok'y – Sivé šípy a Üčok'y – Tři šípy, ke kterým jsou podle Kašgarského Ejmürové přiřazeni jako jeden z kmenů větve Dagchána

Reference

^ ^a ^b ^c ^d ^e Azərbaycan toponimləri. „Ensiklopədik lüğat..“, – Bakı: Azərbaycan ensiklopediyası, 1999. səh. 55. 588s. (ázerbájdžánsky)
^ ^a ^b ^c Besim Atalay: Divanü Lügati't – Türk. Türk Tarih Kurumu Basımevi, Ankara, s. 56., s. 57. (turecky)
^ R. Khanam. „Encyclopaedic ethnography of Middle-East and Central Asia: J-O“, First Edition (2005) Vol 2. s. 126—127 ISBN 81-8220-064-4(anglicky)
^ „Jazyky Íránu“ (anglicky)
^ Alakbarli E. „Qədim türk-oğuz yurdu- Ermənisatan“, – Bakı: Sabah, 1994. - 208s (ázerbájdžánsky)
^ Alijeva R. „Azərbaycan toponimləri“, Bakı: Qanun, 2002. - 136s (ázerbájdžánsky)
^ Lua error in Module:Citation/CS1/Configuration at line 2058: attempt to index a boolean value. (rusky)
^ ^a ^b Prof. Dr. Soltanğa Ataniyazov „Minulost: Distribuce, současná situace a budoucí turkmenské pokolení“ dostupné online Archivado el 25 de January de 2011 en Wayback Machine., S. 13, přístupné 19. Září 2011. (turecky)
^ Sinor, Denis, Inner Asia: History, Civilization, Languages; A Syllabus (Bloomington: Indiana University, 1969) p.59. (anglicky)
^ ^a ^b Fakr-al-Dīn Mobarakshah, „Tarih-e-Mobarakshah“, ed. E. Denison Ross, London, 1927, p. 48. (anglicky)
^ Səmədova, Könül „Qərbi Azərbaycan Etnotoponimlərinin Areallari“, Azərbaycan dövlət Pedaqoci Universiteti, Bakı, Nurlan-200, s. 17. (ázerbájdžánsky)
^ ^a ^b Bünyadov Z., Məmmədov H. „Irəvan əyalətinin icmal dəftəri“. Bakı, 1997 (ázerbájdžánsky)
^ ^a ^b Script error: No such module "Vorlage:Internetquelle". Google Books, 1997, abgerufen am 31. Oktober 2012. Vorlage:Cite web/temporär
^ Lua error in Module:Citation/CS1/Configuration at line 2058: attempt to index a boolean value.

Související články

Externí odkazy

Könül Ibrahim qızı Səmədova. Qərbi Azərbaycan-indiki Ermənistan etnotoponimlərinin arealları (monoqrafiya). Bakı, "Nurlan", 2008,- 152 səh.

Template:Pahýl

Template:Turkické národy

Kategorie:Turkické kmeny Kategorie:Dějiny Turecka Kategorie:Dějiny Ázerbájdžánu Kategorie:Dějiny Íránu Kategorie:Dějiny Turkmenistánu Kategorie:Dějiny Uzbekistánu Kategorie:Dějiny Afghánistánu Kategorie:Národy Asie

[9] Abu al-Ghazi je známý jako autor dvou historických děl: „Genealogie Turkménů → (Šedžere-ji Terekime)“ dokončena v roce 1661 a „Genealogie Turků“ → (Šedžere-ji Türk) dokončena v roce 1665. Jedná se o důležité zdroje moderních poznatků středoasijské historie

[13] Oguzové se tradičně dělí na dvě hlavní skupiny: Bozok'y – Sivé šípy a Üčok'y – Tři šípy, ke kterým jsou podle Kašgarského Ejmürové přiřazeni jako jeden z kmenů větve Dagchána

[azer-1] Azərbaycan toponimləri. „Ensiklopədik lüğat..“, – Bakı: Azərbaycan ensiklopediyası, 1999. səh. 55. 588s. (ázerbájdžánsky)

[eymur-2] Besim Atalay: Divanü Lügati't – Türk. Türk Tarih Kurumu Basımevi, Ankara, s. 56., s. 57. (turecky)

[Khanam-3] R. Khanam. „Encyclopaedic ethnography of Middle-East and Central Asia: J-O“, First Edition (2005) Vol 2. s. 126—127 ISBN 81-8220-064-4(anglicky)

[4] „Jazyky Íránu“ (anglicky)

[5] Alakbarli E. „Qədim türk-oğuz yurdu- Ermənisatan“, – Bakı: Sabah, 1994. - 208s (ázerbájdžánsky)

[6] Alijeva R. „Azərbaycan toponimləri“, Bakı: Qanun, 2002. - 136s (ázerbájdžánsky)

[7] Lua error in Module:Citation/CS1/Configuration at line 2058: attempt to index a boolean value. (rusky)

[soltanaga-8] Prof. Dr. Soltanğa Ataniyazov „Minulost: Distribuce, současná situace a budoucí turkmenské pokolení“ dostupné online Archivado el 25 de January de 2011 en Wayback Machine., S. 13, přístupné 19. Září 2011. (turecky)

[10] Sinor, Denis, Inner Asia: History, Civilization, Languages; A Syllabus (Bloomington: Indiana University, 1969) p.59. (anglicky)

[mobarakšah-11] Fakr-al-Dīn Mobarakshah, „Tarih-e-Mobarakshah“, ed. E. Denison Ross, London, 1927, p. 48. (anglicky)

[12] Səmədova, Könül „Qərbi Azərbaycan Etnotoponimlərinin Areallari“, Azərbaycan dövlət Pedaqoci Universiteti, Bakı, Nurlan-200, s. 17. (ázerbájdžánsky)

[bunjadov-14] Bünyadov Z., Məmmədov H. „Irəvan əyalətinin icmal dəftəri“. Bakı, 1997 (ázerbájdžánsky)

[google1-15] Script error: No such module "Vorlage:Internetquelle". Google Books, 1997, abgerufen am 31. Oktober 2012. Vorlage:Cite web/temporär

[16] Lua error in Module:Citation/CS1/Configuration at line 2058: attempt to index a boolean value.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[pozn. 1]

[9]

[10]

[11]

[pozn. 2]

[12]

[13]

[14]