Uhlovodíky
Uhlovodíky jsou organické sloučeniny, jejichž molekuly se skládají pouze z atomů uhlíku (C) a vodíku (H). Tyto látky mají hlavní uhlíkový řetězec (uhlíková kostra), na kterou jsou připojeny atomy vodíku. Termín uhlovodík se často[kdy?] užívá jako zkrácený název pro alifatické uhlovodíky (nearomatické uhlovodíky).Template:Fakt/dne
Dělení uhlovodíků
edit[[Soubor:Benzene-3D-vdW.png|náhled|Model benzenu, který patří mezi aromatické uhlovodíky]]
| Podle typu řetězce | Podle typu vazeb | Vazby | |
|---|---|---|---|
| Alifatické uhlovodíky | Acyklické uhlovodíky | Alkany | jednoduché |
| Alkeny | jedna dvojná vazba | ||
| Alkyny | jedna trojná vazba | ||
| Alkadieny | dvě dvojné | ||
| Alkadiiny | dvě trojné | ||
| Cyklické uhlovodíky | Cykloalkany | jednoduché | |
| Cykloalkeny | jedna dvojná vazba | ||
| Cykloalkyny | jedna trojná vazba | ||
| Aromatické uhlovodíky (areny) | delokalizovaný systém konjugovaných dvojných vazeb | ||
Příklady
edit[[Soubor:ShellMartinez-refi.jpg|Uhlovodíky se získávají při rafinaci ropy v ropných rafinériích a v chemických závodech|náhled]]
Nejjednodušším uhlovodíkem je methan, uhlovodík s jedním atomem uhlíku a čtyřmi atomy vodíku: CH4. Ethan je uhlovodík (přesněji řečeno alkan) sestávající z dvou atomů uhlíku spojených jednoduchou vazbou, každý se třemi atomy vodíku: C2H6. Propan má tři uhlíkové atomy (C3H8) a butan čtyři (C4H10). Dále následují pentan (5), hexan (6), heptan (7), oktan (8), nonan (9), dekan (10), undekan (11) a dodekan (12). Tato homologická řada dále pokračuje a liší se o homologický přírůstek CH2, obecný vzorec alkanů je tedy CnH2n+2.
Uhlovodíky a deriváty
editExistují tři druhy názvosloví uhlovodíků: triviální, jež je nejstarší a souvisí s místem výskytu nebo s vlastnostmi, funkčně skupinové (radikálově funkční), které se skládá z uhlovodíkového zbytku a názvu funkční skupiny, a systematické, definované organizací IUPAC.
Chemický název uhlovodíku se může skládat z předpon, kmene značícího počet uhlíku a koncovky. Předpony mohou být číslovkové (di, tri, tetra, …) nebo názvoslovné (cyklo- pro uzavřený řetězec, izo- a neo- pro větvený řetězec, alkyl- pro navázané uhlovodíkové zbytky). Pestřejší soubor předpon obsahují deriváty uhlovodíků pro označení funkčních skupin. Slovní základ označující počet uhlíků je buďto vžitý triviální (meth-, eth-) nebo vychází z číslovky. Koncovka vyjadřuje chemickou vazbu (-an, -en, -dien, -yn) nebo uhlovodíkový zbytek (-yl). U derivátů uhlovodíků se vyskytují další koncovky pro funkční skupiny.
Při tvorbě názvu uhlovodíku je nejdřív nutné najít nejdelší uhlíkový řetězec s co největším počtem násobných vazeb. Poté atom uhlíku očíslovat tak, aby vznikla co nejmenší čísla.
Dvojná vazba má přednost před vazbou trojnou a před uhlovodíkovým zbytkem. Předpony uhlovodíkových zbytků s číslem jejich pozice se řadí podle jejich názvu v abecedním pořadí. Podobně jsou řazeny i koncovky označující typ vazby. Pro větvené uhlovodíky obsahující na konci řetězce skupinu (CH3)2CH- je možné použít předponu izo-, pro skupinu (CH3)3C- předponu neo-.
Externí odkazy
edit- 15px|link=|alt= Wikimedia Commons alberga una categoría multimedia sobre Uhlovodíky.
- Template:Wikislovník
- Template:Otto
- Template:NK ČR
Kategorie:Organické sloučeniny Kategorie:Sloučeniny uhlíku Kategorie:Sloučeniny vodíku