Kujové

Template:Cedule Template:Sloh Kujové nebo Kuvuové (Template:Vjazyce Ковуи) byli jeden z menších Turkických kmenů, který v 12. - 13. století žil v oblasti pontské části východoevropských stepí u povodí Dněpru. Již v 11. století se společně z několika kočovnými turkickými etniky zformovali v „Kara-kalpaky“, kteří vešli do služeb Kyjevské Rusi. Jejich původ lze s velkou pravděpodobností hledat u altajských Kumánů, společně s jejími subvětvemi Kumandynců ^{[pozn. 1]}, nebo také možná Kuuvů, zvaných též Čalkanci ^{[pozn. 2]}, jejichž sídla se nacházejí v oblasti řeky Kuu (Template:Vjazyce „Lebeď“ → „Labuť“). Lze také předpokládat že mluvili jedním z jazyků těchto větví a že jejich původním náboženstvím byl pravděpodobně teismus, burchanismus ^{[pozn. 3]} a tengrismus.

Krátké dějiny

Záznamů o Kujech je pramálo a prakticky nejsou dostupné. Lze se však domnívat, že pocházeli z Kypčacké větve Kumánů. Víme jen, že jejich kmenová struktura se skládala z klanů jako byly Moguti, Tatrani, Čelbirové, Topčakové, Revugové a Üľberové.

Do povědomí se Kujové dostali v době po kumánském vniknutí do pontské části (severně od Černého moře) východoevropských stepí. V roce 1054 se poprvé objevili při jižních hranicích ruských knížectví Kumáni, kteří pocházeli z početnější skupiny Kimacko-Kypčackého chanátu (743-1050). Jejími vojenskými vpády bylo poznamenáno celé třicetileté období Kyjevské Rusi. Po roce 1068, po porážce synů Jaroslava Moudrého ^{[pozn. 4]} dostali Kumáni za několik následujících let pod svou moc celou stepní oblast od jezera Balchaš přes řeku Irtyš až po dolní Dunaj s centrem v povodí Dněpru. Jako jejich vojenská síla se přistěhovali do této oblasti také Kujové, kteří se z neznámých příčin odčlenili od Kumánů a několik let byli volně kočujícími elementy pontských stepí. Zde se z několika kočovných turkických etnik zformovali „Kara-kalpakové“, v jejichž čele stál nejsilnější a nejpočetnější kmen Uzů, poté Pečeněhů a méně známých kmenů Berendejů, Kujů, Turpejů a Butů ^[1]^[2]^[3]. V různých obdobích hledaly jejich bojové oddíly útočiště uvnitř ruských hranic, na oplátku za své služby. Byli víceméně kočovnými skupinami, které kooperovaly s tamními knížaty jako jejich spojenci. Kmen Kujů pobýval v lesostepních zónách na levém břehu řeky Dněpru.

Podle (z Ipatěvských letopisů)“, v souvislosti s vojenským tažením novhorodsko-siverského knížete Igora Svjatoslaviče proti Kumánům v roce 1185, byla jejich kmenová struktura přímo podřízena Černigovskému guvernérovi.

Odkazy

Poznámky

^ kumandynsky: Къувандыг → Kuvandyg, Kumandy, Kuvandy, Kivandy
^ ku'nsky: Къуу → Kuu, Čalkandu, Šalkaiiyy, Šakšilu, Čalkan kiži, Lebeďští Tataři
^ burchanismus je regionální forma altajského šamanismu
^ kyjevský kníže Izjaslav (1054-1068, 1069-1073, a 1076-1078), černihivský kníže Svjatoslav (1073–1076) a perejaslavský kníže Vsevolod (1076-1077, 1078-1093)