Beta Wikipedia

Dubrovník

Template:Infobox - sídlo světa DubrovníkTemplate:Zdroj? Template:IPA2 (chorvatsky Dubrovnik, Template:Vjazyce a Template:Vjazyce Ragusa) je chorvatské přístavní město, které se nachází na jihu Dalmácie na úpatí vápencového pohoří, s jedinečnou okolní subtropickou vegetací a umělecky a historicky unikátními stavbami. Ve městě žilo 42 615 obyvatel v roce 2011, 43 770 obyvatel v roce 2001[1] a 49 728 obyvatel v roce 1991.[2] Absolutní většinu obyvatel tvoří z 88,39 % Chorvati. Je jedním z nejvýznamnějších turistických center Jaderského moře. Říká se mu také „perla Jadranu“Template:Zdroj?.

Město Dubrovník vždy prosperovalo z námořního obchodu. Ve středověku, jako Dubrovnická Republika (Respublica Ragusina), dokonce začal jako jediný východojadranský městský stát konkurovat Benátkám.

Dubrovník s okolím (téměř celá Dubrovnicko-neretvanská župa) je exklávou Chorvatska (jakož i Evropské unie), která je od zbytku území Chorvatska oddělena krátkým úsekem pobřeží patřícím Bosně a Hercegovině (s letoviskem Neum).

Historie

edit

náhled|vlevo|Pevnost sv. Jana Donedávna[kdy?] se tradovalo, že Dubrovník, původním jménem Ragusa, vznikl sloučením dvou osad: Laus (později také Raus, Ragus), která se nacházela na  ostrůvku jižně od dalmatského pobřeží, osídlené obyvatelstvem románského původu (uprchlíky z Epidauru - Cavtatu, zničeného předtím Avary a Slovany) a Dubrava, slovanské osady na pobřeží a  že se ve 12.  století obě osady spojily v jednotný celek, když byla zasypána původní úžina, na jejímž místě se dnes nachází třída Stradun.

Podle posledních archeologických zjištění a rekonstrukce starořeckých námořních cest s denními etapami 45 až 50 námořních mil (Dr. Antun Ničetić) byl Dubrovník zastávkou mezi Budvou a Korčulou (vzdálenost 95 námořních mil) a byl tedy původně řeckou námořnickou osadou. Pod Stradunem, v místech, kde měla být zasypaná úžina, se našly přirozené pískové vrstvy, nikoliv lidmi nasypané.

Politicky byl Dubrovnik ve středověku pod ochranou či volnější nadvládou Byzantské říše a po Čtvrté křížové výpravě v letech 1205 až 1358 pod přímou nadvládou Benátské republiky. Po Zadarské mírové smlouvě v letech 1358 až 1440 se stal relativně nezávislým vazalem Uherského království. Po roce 1440 se Dubrovník ocitl v podobném vztahu k Osmanské říši - platil roční tribut sultánovi. Dubrovník měl obchodními styky s konzuláty zejména na Balkáně, ale i po celém Středozemním moři.

Republika zažívala vrchol své moci a prosperity v 15. a 16. století, ve spolupráci s Anconou - trasa Dubrovník, Ancona, (Florencie) a Flandry konkurovala Benátské republice - trasa Benátky, Rakousko a Německo. V 16. století byly součástí mohutné dubrovnické flotily i 180 velkých lodí. Město bylo opevněno hradbou v délce 1940 m kolem celého obvodu. Do města vedly dvě brány z obou stran původní úžiny (Pile a Ploče).

Konstituce Dubrovnické republiky byla striktně aristokratická: obyvatelstvo bylo rozděleno na nobilitu, řemeslníky a plebsTemplate:Zdroj?. Veškerá skutečná moc byla soustředěna v rukou aristokracie. Občanům bylo dovoleno držet pouze malé úřady, zatímco plebejcům ani to. Svatby mezi členy různých tříd společnosti byly zakázány. Velká rada (Consilium Maior) se skládala pouze ze členů aristokracie; každý šlechtic v ní dostal křeslo při  dovršení 18 let, měla v rukou nejvyšší moc. Každý rok jím bylo voleno 11 (po zemětřesení 7) členů Malé rady (Consilium minus), ta spolu s rektorem, jí voleným na období jednoho měsíce, měla exekutivní a  reprezentativní funkce. Senát (Consilium rogatorum), jenž měl 45 členů volených na jeden rok, byl operativnější (snadněji se svolával a scházel) a měl pouze konsultativní roli. Takováto organizace zabraňovala jedné rodině, aby podobně jako Medicejové ve Florencii neuzurpovala moc. Přesto se historikové shodují, že Sorkočevićové byli stále mezi nejvlivnějšími. Rektor, po dobu výkonu své funkce žil a pracoval v  rektorském paláci, kdežto jeho rodina zůstávala ve svém domě (podobně jako původní florentští podestové. Patricijskými rody byli (v závorkách v pro senát povinném dalmatském jazyce (blízkém italštině)): Bobaljevićové (Bobali), Bunićové (Bona), Bondićové (Bonda), Crijevićové (Cerva), Đurđevićové (Giorgi), Džamanjićové (Zamagna), Getaldićové (Ghetaldi), Gradićové (Gradi), Gučetićové (Gozze), Gundulićové (Gondola), Kabužićové (Caboga), Lukarićové (Luccari), Menčetićové (Menze), Pucićové (Pozza), Sarakové (Saraca), Sorkočevićové (Sorgo) a Tudiševićové (Tudisi). Aristokracie byla rozdělena na dvě strany: „Salamankezi" (konservativnější) a  „Sorbonezi" (liberálnější). Názvy stran jsou podle universit v Salamance a Sorbonny v Paříži.

Vláda republiky měla liberální charakter a záhy jevila zájem o spravedlnost a principy humanismu. Na vlajce republiky bylo slovo „Libertas" (svoboda) a nad vchodem do pevnosti Svatého Vavřince (Lovrijenac) byl nápis: „Non bene pro toto libertas venditur auro" (Není dobré prodat svobodu ani za všechno zlato)Template:Zdroj?. Již od roku 1416 byl omezen obchod s otrokyTemplate:Zdroj?.

Město bylo v roce 1667 téměř zničeno silným zemětřesením, při němž zahynulo zhruba 5000 lidí. Bylo zničeno historické centrum města s románskou katedrálou, gotickými a renesančními paláci, kostely a kláštery. Mezi patricijské rody byli přijati: Binčolové (Binciola), Božidarevićové (Bosdari), Bučićové (Bucchia), Nataliové, Pavlićové (Pauli), Ranjinové (Ragnina), Restićové (Resti) a Zlatarićové (Slatarich). Dubrovnik byl postupně obnoven v barokním slohu. Spory mezi stranami se utišily.

Republika však ztrácela svůj hospodářský a politický význam nejen kvůli ničivému zemětřesení, ale i následkem celkové středomořské krize. Konec republiky nastal po obsazení města Napoleonovými vojsky v roce 1806, kdy spory mezi „Salamankezi" a  „Sorbonezi" opět vypukly. Oficiálně republika zanikla v roce 1808. Roku 1815 byl Dubrovnik anektován Rakouskem jako součást rakouské Dalmácie. Patricijské aristokratické rody se buďto odstěhovaly či byly začleněny mezi rakouskou nižší šlechtu s titulem hrabat. Tento stav trval až do roku 1918, kdy se stal součástí nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 Jugoslávie). Na počátku druhé světové války se město stalo součástí samostatného Chorvatska. Od dubna 1941 až do září 1943 bylo město okupováno italskými a později německými vojsky. Osvobozeno bylo v roce 1944 jugoslávskými partyzánskými jednotkami. V roce 1950 se zde konaly první letní hry i šachová olympiáda.[3] V roce 1991, po vyhlášení chorvatské samostatnosti, bylo město ostřelováno těžkými děly Jugoslávské lidové armády (de facto Srbsko-černohorské) z okolních pohoří, přičemž utrpělo mnoho škod.[4]

Současnost

edit

náhled|vlevo|Městské panorama s ostrovem Lokrum Od roku 1979 je město zapsáno na seznam UNESCO. Po ukončení občanské války iniciovalo UNESCO rekonstrukci města. Rekonstrukce proběhla podle původních plánů, aby byl zachován styl města. Byla rovněž aplikována opatření proti zemětřesení.

Dubrovnické letní hry

edit

Město Dubrovník je již několik desítek let považováno za chorvatskou kulturní metropoli. Největší a nejdůležitější kulturní akcí jsou Dubrovnické letní hry (Dubrovačke ljetne igre). Pravidelně se konají už od roku 1950[5], od 10. července do 25. srpna. Jedná se o festival divadelních a hudebních představení.

Letních her se účastní okolo dvou tisíc světoznámých umělců. Konají se představení různého druhu – divadelní, operní, taneční, literární. Během jedné sezóny lze spatřit desítky vystoupení. Hry oficiálně začínají písní, tancem a ohňostrojem. Turisté a účastníci her společně zvedají zástavu na Rolandův sloup (Orlandov stup). Koncerty a jiné kulturní akce se pořádají také v kostelech, klášterech, v sálech a ambitech paláců. Jsou zde básníci, spisovatelé, klasická i moderní hudba, recitace, operní zpěv, tanec a divadlo.

Dubrovnické letní hry jsou symbolem pro kulturní všehochuť a v minulosti se zde objevili například Londýnský filharmonický orchestr, Piccolo Teatro Milano, Old Vic Theatre a jiné chorvatské a zahraniční soubory a sólisté či Pražští Madrigalisté v roce 1999.

Partnerská města

edit

Zajímavosti

edit

V Dubrovníku byla v roce 1317 postavena třetí nejstarší lékárna v Evropě.[6]

Město posloužilo také jako kulisa pro natáčení seriálu Hra o trůny (Game of Thrones), ve kterém (s velkým přispěním digitálních efektů) představuje fiktivní Královo přístaviště, hlavní město Západozemí a sídlo krále Sedmi království.[7] náhled|Lékárna v Dubrovníku – třetí nejstarší lékárna v Evropě

Fotogalerie

edit

Odkazy

edit

Reference

edit
  1. ^ Template:Citace elektronické monografie
  2. ^ Template:Citace elektronické monografie
  3. ^ Template:Citace monografie
  4. ^ iDnes.cz: Tribunál zmírnil trest pro chorého generála, který bombardoval Dubrovník
  5. ^ Template:Citace monografie
  6. ^ Template:Citace monografie
  7. ^ Template:Citace elektronického periodika

Externí odkazy

edit

Template:Dubrovnicko-neretvanská župa Template:Chorvatsko Template:Světové dědictví – Chorvatsko Template:Města v Chorvatsku Template:Portály Template:Autoritní data

Kategorie:Světové dědictví (Chorvatsko) Kategorie:Města v Dubrovnicko-neretvanské župě Kategorie:Města v Chorvatsku Kategorie:Přímořská letoviska v Chorvatsku Kategorie:Přístavní města Jaderského moře Kategorie:Přístavní města v Chorvatsku Kategorie:Historická území Chorvatska

Retrieved from "https://en.wikipedia.beta.wmflabs.org/w/index.php?title=Dubrovník&oldid=401726"